Nan Madol je spolu s pyramidami v Gíze jednou z největších záhad na světe. Jedná se o starověkou stavbu s masivními zdmi o celkové hmotnosti 250 milionů tun nahromaděného čediče na uměle vytvořeném ostrově.
Nan Madol leží na pobřeží mikronézského ostrova Pohnpei, asi 4023 km severovýchodně od Austrálie.
Když piloti během 2. světové války přelétali nad touto částí Tichého oceánu, podívali se z oken a viděli, co bylo v podstatě popsáno jako Benátky Tichého oceánu .
Nan Madol je již zarostlá, oceánem pohlcená rozpadlina a kvůli tomu není hned na první pohled zřejmé, že jeho rozloha je obrovská. Ve skutečnosti jde o komplex rozléhající se na 28,5 kilometrech čtverečních sestávající z více než 100 umělých ostrůvků stojících na vrcholu ponořeného korálového útesu.
Archeologové odhadují, že k postavení místa stavitelé použili 250 milionů tun čediče, černého kamene, který se vytvoří, když čedičová láva ze sopky zchladne a ztuhne. Některé z čedičových kulatin a bloků váží víc než 50 tun.
Nan Madol leží na tajemném, uměle vytvořeném ostrově, uprostřed ničeho, ležící
965 km od pevniny. Proč ale byla tato stavba vytvořena uprostřed ničeho? Měřítko stavebního místa Nan Madolu je naprosto ohromující
Historikové připsali megalitickou stavbu dynastii Saudeleurů. Říše vládla Nan Madolu
přibližně 500 let od roku 1100 do roku 1628 n.l. Ale spekulace, že byli staviteli Nan Madolu, byla předmětem kontroverze. Přesné datování staveb je prakticky nemožné určit.
S datem okolo roku 1 100 n.l. přišli archeologové jen kvůli nějaké korálové suti, která se tam nachází. Jenže civilizace, které tuto stavbu vytvořila, po sobě nezanechala žádné pozůstatky, žádnou literaturu, historii ani umění, nic, co by říkalo, že měli vyspělou technologii nebo koncepty jako je matematika, která by jim umožnily postavit takový architektonický zázrak.
Na tomto místě byl v září, roku 2019 proveden výzkum zařízení zvané LIDAR. Jde o využití pulzních laserových vln k vytvoření 3D prezentace oblasti a umožňuje bezprecedentní přístup do jinak neproniknutelných míst. Tento průzkum lidarem na ostrově Temwen a Nan Madol značí, že tam byl speciálně navržený zavlažovací systém, který rozváděl vodu a vláhu po celém ostrově.
Zatímco studie pokračuje v připisování výstavby Nan Madolu Saudeleurovcům, mnoho badatelů tvrdí, že ústní historie lidí z Pohnpei této představě odporuje. Tento nedávný průzkum lidarem je senzační, protože velká záhada Nan Madolu vždy byla, kde že místní lidé brali jídlo nebo vodu? Tím, že zde tento zavlažovací systém zde již existoval, mohli si Saudeleurové tento ostrov přivlastnit.
Pokud by tuto stavbu měli postavit Saudeleurované, jak mainstream tvrdí, museli by ty několika-tunové kameny přepravovat, dokonce ne po lodích, protože lodě ještě neměli, ale po bambusových vorech, to je ale nemožné, jak si místní vyzkoušeli. Snažili se to totiž již několikrát napodobit, ale vždy bez úspěchu, i když použili ty nejmenší použité čedičové bloky.
Jenže se jedná o 250 milionů tun čediče na hromadách a v obrovských zdech a umělých ostrovech. Některé z těch bloků jsou prostě obrovské.
Bez nějaké vyspělejší technologie by tyto obrovské zdi nemohly být nikdy postaveny. Bylo by zapotřebí jeřábů a podobných technologií. Občas někdo namítne, že by mohly být použity velké a silné stromy na postavené lešení a podobných konstrukcí, ale na ostrově, jako je tento, takové silné stromy prostě neexistují.
Podle místních tradic a ústních pověstí, tyhle kameny přišly ze severu. Nan Madol se ale nachází na jihovýchodě. A nedávné studie to byly schopny potvrdit, že 40% těchto kamenů přišlo ze severu. Jedná se ale o 32 km vzdálenost. Nebylo ale v silách tamních lidí pohnout těmito obrovskými balvany, natož je přesunout o 32 km!.
Na obrázku výše je vidět překlad, tak jako na moderní budově, např. nad dveřmi či okny, který drží vše nad ním. Je to strukturální prvek. Když se v moderním světě má udělat návrh takového překladu, musí se využít matematiky Musí se přemýšlet o zatížení, které na něm bude a musíte zvážit strukturální mechaniku, takže musíte zvážit průřezové vlastnosti této věci. Musíte zvážit i vlastnosti materiálu. Za účelem této úrovně namáhání by potřebovali pokročilou matematiku jako je kalkulus. A to je docela těžký úkol, protože i archeologové by museli přiznat, že kalkulus existoval již v roce 1 100 n.l. Kalkulus ale nebyl, dle hlavního proudu, do 17. století vynalezen. Takže opět zde něco nesedí (tak jako se všemi těmito divy na světě).
V centrální části Nandauwasu se nachází obřadní centrum a na druhé straně je hrobka. Zda tam byly objeveny nějaké kosti se neví, protože člověk, který prováděl vykopávky, hned druhý den zemřel. A pak později byl vykopaný materiál naložený na loď a ta loď se potopila u Marshallových ostrovů a všechno bylo ztraceno. Takže ten, co to vykopal, zemřel, a loď se potopila. Vypadá to na podobnou kletbu, jako je kletba faraonů.
Ačkoliv je Pohnpei domovem 34 000 lidí, Nan Madol je kompletně neobydlený a byl i po staletí. Mezi důvody je i to, že ostrované věří, že toto starověké místo je prokleté. Jsou tu všechny druhy tabu ohledně návštěvy tohoto místa, jako by tam byli duchové. Místní ostrované věří, že město Nan Madol je prokleté a věří, že když tam stráví noc,
tak zemřou. Ostrované říkají, že v noci jsou tam světla, která se hýbou kolem města. Věří, že tahle oblast je místem zájmu buď dobrých nebo špatných duchů.
NA obrázku výše i níže je největší kámen v Nandauwasu. Jedná se o základní kámen. Do dnešního dne se předpokládá, že to je ten největší z kamenů v Nan Madolu. Jeho hmotnost se dle propočtů odhaduje na 54 tun.
Jsou zde ale čtyři tyto monolity, které jsou v podstatě naskládané na sebe do výšky až 12 metrů! Podle legend sem kameny přiletěly. Kameny byly vzaty na severu a sem prostě přiletěly. Lidé na Pohnpeii si po generace vyprávějí příběh, že Nan Madol byl postaven podivnými návštěvníky díky procesu levitace.
V ústní tradici je znám příběh o dvou bratrech, Olosopaovi a Olisihpaovi. Oni zařídili stavbu toho, čemu dnes říkáme Nan Madol. Podle ústní historie kameny přiletěly do oblasti Nan Madolu. Dva bratři, kteří založili Nan Madol, podle pohnpeianské legendy
byli cizinci. Podle legendy to byla čarodějná dvojčata, která vytvořila Nan Madol a byli obřích rozměrů.
Podobně jako v legendách Velikonočního ostrova, kde se říká, že obři magicky nadnášeli
kamenné sochy moai na místo. Podobné příběhy zahrnující levitaci jsou spojeny s četnými dalšími megalitickými místy jako je Stonehenge v Anglii, Velká pyramida v Gíze v Egyptě, Uxmalská pyramida na Yucatánském poloostrově a Puma Punku v Bolívii. Po celém světě existují i další příběhy, které říkají přesně tu samou věc. Obdrželi tedy všichni naši předkové ty samé znalosti od mimozemšťanů? Nebo to byli ti samí či podobní mimozemšťané, kteří tyto stavby sami postavili tak aby vydržely po tisíce let?
Jak již bylo řečeno, dle výzkumů a dle místních tradic, 40% kamenů přišlo ze severu, ale ten zbytek, 60%, je záhadou. Po desetiletí byli archeologové hlavního proudu frustrováni svým selháním identifikovat zdroj odkud pochází většina čediče na stavbu Nan Madolu.
V nedávné době se ale začalo spekulovat o sopečném výběžku vzdáleném 40 km od Nan Madolu, zvaném Pwisehn Malek. Neobvyklá formace se rozšiřuje přes 122 metrů k nebi a je neuvěřitelné, že kámen použitý na stavbu Nan Madolu, se jak se zdá, byl vytěžen z nejméně přístupné části hory – ze samého vrcholu. Ale jak?
Nan Madolu
Podle ústní historie Pohnpeie byl čedič odebrán tím, na co domorodci poukazovali jako na obrovské ptáky. Existuje jeden příběh, který říká, že v určité době tu byli obří kohouti, kteří žili na vrcholu té hory a kohout vzal čedičové bloky a letěl s nimi k Nan Madolu.
Obří kohouti neexistují, takže jde opět o nepochopené technologie, stroje, které byly poskytnuty mimozemšťany.
Ostrované mají tedy pravdu, když říkají, že všechny ty kameny přiletěly vzduchem, protože není jiná možnost, jak by to šlo udělat.
Nan Madolu
Další otázkou je, jak tehdejší lidé dostali čedič z těchto stěn? Jsou k tomu totiž potřeba jeřáby, bagry a speciální vrtací zařízení, tedy stroje.
Podle ústní historie Pohnpeie, nejpřesvědčivější důkaz, že tyto stavby nemohly být postaveny primitivním národem, tkví v průzkumu toho, co leží po tímto městem. Pro tento průzkum byly použity podvodní drony. Ty byly poslány přímo do oblasti, kde jsou hlášeny počty neuvěřitelných staveb, které leží ukryté pod vodou. Stavby, o kterých někteří věří, že jsou součástí neuvěřitelného starověkého ponořeného města zvaného Kanamwayso. Podle ústní historie má být Nan Madol postaven nad Kanamwaysem, který je ponořený hluboko pod vodou.
Je to další, ale přitom úplně jiné město, jiné než Nan Madol. Je to druhé město. Nachází se zde totiž obrovské čedičové sloupy pokryté korály. To by ale znamenalo, že tyto sloupy jsou až extrémně staré. Jsou totiž 24 metrů pod vodou a to znamená, že hladina moře byla v době stavby minimálně o 24 metrů níže, než je dnes. Což tedy muselo být nejméně před 12 000 lety.
V mnoha starověkých textech se dají najít záznamy o velké potopě, která vymazala předchozí civilizace lidí, jako je to v sumerském eposu o Gilgamešovi, egyptském textu Edu o stvoření, védských textech v Indii a knize Genesis z Bible. Dnes se objevuje stále
více vědeckých důkazů, které naznačují, že taková katastrofa se mohla skutečně stát kolem konce poslední doby ledové před 12 000 lety, kdy hladina moře byla o 12 metrů nižší. Je možné, že Nan Madol byl postaven tak dávno nyní zapomenutou předpotopní civilizací? Jestli tito lidé byli původem z ostrova nebo jak říká tradice, přišli z jiných oblastí, mohlo to být dědictví ze ztraceného města, které bylo vlastně pod vodou a byl na něm postaven Nan Madol.
Při zkoumání podvodních staveb podvodním dronem se ale stala velice zvláštní věc. Při přiblížení k megalitům, které se zdají být čedičové sloupy, dron vždy přestane komunikovat a pracovat správně. Přestane posílat obraz a ovládání je nemožné. Tahle kuriózní věc se stane se všemi drony, takže technická chyba je vyloučena.
Je to, jako by někdo nebo něco do těch přístrojů zasahovalo. Je velmi pravděpodobné že čedičové bloky byly nějak zmagnetizované. A pokud opravdu byly zmagnetizovány, čemu byly vystaveny?
Oceánský čedič jako ten nalezený v Nan Madolu, je feromagnetický, to znamená, že když je vystaven elektromagnetickému náboji, stává se sám magneticky nabitým.
Domorodci říkají, že všechny kameny přeletěly napříč ostrovem. A pokud tomu opravdu tak bylo, pak při použití antigravitační technologie mohly být kameny vystaveny magnetické energii a tímto mohly být kameny zmagnetizovány a část této energie v těchto kamenech zůstala, když se vznášely a dávali je na místo.
A to je důvod, proč tam drony ani žádná jiná technika nefunguje.
Zajímavá ja také teorie, že komplex byl postavený z čedičových kamenů kvůli jejich
elektromagnetickým vlastnostem. Vlastnostem, díky nimž by bylo možné antigravitačně přesouvat obrovské megatunové kameny na místo. Nan Madol je postavený z milionů a milionů tun čediče, který je magnetický. A možná je to něco, s čím mimozemšťané umí manipulovat, využívat to pro sebe.
Nan Madol musel být postaven, když celosvětové hladiny moří byly mnohem níž. A to podle vědy bylo mezi 11 000 a 20 000 lety. Takže zde máme přímý fyzický důkaz. Neuvěřitelná oblast Nan Madolu vypadá, jako by byla částí velké kultury, která existovala napříč Tichým oceánem a zřejmě i za ním.
Našli se důkazy o podobné stavbě v Gunung Padangu, který by mohl sahat 20 000 let nazpět. Našli se také podobné čedičové sloupy v oblastech Olméků ve starověkém Mexiku. A tito stavitelé mohli ovlivňovat i stavbu pyramid ve starověkém Mexiku. To vše jsou indikátory ztracené starověké civilizace v Tichém oceánu.
1 komentář u „Záhada Nan Madol, město staré až 20000 let“