Lidský druh již musel několikrát bojovat o přežití jak v dávné tak i moderní historii. Připomeňme si rok 1349, kdy ,,černá smrt”, tedy epidemie moru, zasáhla prakticky celou Evropu a měla na svědomí 25 milionů mrtvých.
Vědci měli stále za to, že tato černá smrt nebo rok 1918, kdy nás zasáhla epidemie španělské chřipky a měla dle dostupných informací zahubit 50 – 200 milionů lidí, byly ty nejhorší události v moderní historii lidstva, kdy jsme museli bojovat o přežití.
O původu těchto nemocí si můžete přečíst v předešlém článku:
Tým expertů ale nedávno přišel na to, že nejhorším rokem boje o přežití byl rok 536 n.l., přesněji 18 měsíců, kdy celou Evropu a velkou část Asie pokrývala mhla, kouř a prach. Tyto částečky vytvořily obrovský mrak, který nepropustil na zemi sluneční paprsky.
K tomuto závěru dospěli analýzou švýcarského ledovce, kdy byl odebrán 72 metrů dlouhý sloupec ledu, kde je uloženo 2000 let historie zemského klimatu.

V důsledku tohoto mraku tak celá Evropa a vetší část Asie potemněla a teploty zde na dlouhou dobu klesly natolik, že i v létě sněžilo. Vědci tuto katastrofu připisují výbuchu sopky na Islandu, kdy tato erupce musela být opravdu masivní.
Tento pokles teplot a redukce slunečních paprsků zapříčinila zničení veškeré úrody nejen v Evropě, ale i Číně a Mezopotámii, což vedlo k masivnímu hladomoru a vymírání.
V letech 540 a 547 následovaly další dvě erupce, takže se situace nezlepšovala a podle výzkumů trvalo lidstvu více jak půl století, než se lidstvo vzpamatovalo. Až vrstva v ledovci z roku 640 vykazuje přímesy olova, což ukazuje na růst průmyslu.
Vidíme tedy, že stačí málo a lidská rasa může vmžiku vyhynout jen díky rozmarům naší planety. Stačí, aby se opakovala událost z Yellownského parku, tedy výbuch největší sopky na světě a budeme opravdu reálně bojovat o jídlo, energii a přežití a ponoříme se do doby temna..