Starověké civilizace na celém světe měly neuvěřitelné vědomosti o hvězdách, planetách, pohybech nebeských těles. Prostý člověk starověkého světa věděl o tom co se děje na obloze, o objektech vzdálených tisíce světelných let a věděl o tom mnohem více, než většina současných vzdělaných lidí a dokonce více než jsme věděli my, ještě před pár desítkami let.
V západní africe, v části Mali, žije hluboko v odlehlém údolí kmen Dogonů, který se zde usadil okolo roku 1000 našeho letopočtu. Dogoni byli z důvodu náboženského pronásledování donuceni opustit Egypt a proto odešli do Mali.
Kmen dogonů má velice dlouhou a prastarou tradici, kterou si až do dnešních dní zachovali ze starověkého Egypta. Část starověkého egypta tedy žije dál, protože je uchovávána ve zvycích Dogonů. Dogonské mýty o stvoření popisují, že první žijící bytost vytvořil bůh Ama a byla to bytost nazvaná Nomo. Podle legend se poté Nomo rozmnožil a rozdělil na mnoho částí. Jedna z nich se proti nim vzbouřila a tak ji Ama zničil a její popel rozptýlil po celém světě.
Podle dogonských mýtů dostali veškeré vědomosti od boha, který měl sestoupit v arše z nebes na ohnivé vlně a přistát v bouři.
Dogoni provádí původní prastaré rituály resp. festivaly, kdy si nasadí masky, které jsou velice staré a tímto festivalem si znovu-vyprávějí celý příběh a uctívají boha stvořitele Ama a Nomo. Tímto způsobem si předávají informace z generaci na generaci.
Dogonští duchovní tyto rituály, mýty a znalosti sdílejí jen s vybranými jedinci, takže jen tak někomu tyto informace nepředají. Ale ve dvacátých letech 20. století se k dogonům vydal francouzský antropolog Marcel Griaule a etnolog Dieterlen a byla jim odhalena řada tajemství.
Nejzajímavější a nejzásadnější část jejich náboženství je ta, že jejich bůh Ama pochází ze souhvězdí Sirius, kde se mimo jiné měl zrodit i egyptský bůh Usir. Tato konkrétní hvězda, kterou moderní astronomové nazývají Sirius B, je menší hvězda obýhající okolo hlavní hvězdy nazývané Sirius A. Nikdo ale nemá žádné vysvětlené, jak kmen Dogonů může mít tak přesné informace o této hvězdě, když hvězda Sirius B není ze Země vidět prostým okem a my jsme o ní také ještě donedávna nevěděli. Že tato hvězda opravdu existuje jsme zjistili až teprve nedávno díky moderním teleskopům a měřících zařízení až ve 20. letech 20. století.
Dogoni by o této hvězdě neměli mít ani zdání, ale přitom o ní věděli mnohem dříve, o stovky a tisíce let dříve, než naše moderní věda.
V roce 2003 byla hvězda Sirius B pozorována Hubblovým teleskopem a zjistilo se, že je takzvaným bílým trpaslíkem, tedy částečně vyhořelou hvězdou s extrémně hustým jádrem. Přesto, že je menší než naše Země, váží asi tolik jako naše slunce. Jak ale mohli dogoni získat přístup k těmto informacím, které předběhly naši současnou vědu?
Na obrázku výše je dogonský znak pro hvězdnou soustavu Sirius (jakoby kotva na konci zakřivená do tvaru L). Když tímto symbolem vytvoříme kruhovou dráhu, vytvoří se přesné oběžné dráhy Siria A, B i C. Je to astronomický model, který si Dogoni ale nemohli vymyslet. Znalosti jim tedy musel přinést Nomo, což byl návštěvník z vesmíru ze soustavy Sirius nebo někdo jiný v dávné historii, který měl velké znalosti vesmíru.
Kritici sice můžou namítat, že se tyto informace mohli dovědět od nás, ale to není pravda, protože jejich rituály tu byly mnohem, mnohem dříve a provozují je dodnes.
Pro Dogony je Sirius v centru jejich mytologie, uctívají ho a každých 50 let pořádají oslavy Siria. Ale proč každých 50 let? Protože Dogoni dokonce vědí, jak dlouhá je doba oběhu Siria B okolo Siria A. My jsme dobu oběhu spočítali až díky moderním přístrojům, ale Dogoni to vědí už stovky let, že je to jednou za 50 let.
Všechny tyto informace o hvězdné soustavě Sirius jsou součástí jejich rituálů a legend po mnoho generací. Museli mít tedy opravdu v dávné historii hvězdné učitele, které jak sami říkají, je všechno naučili.
